Dětský den - Vysoká

Na pozvání Petra a Simony jsme vyrazili do Vysoké na dětský den. Na místo určení jsme dojeli kolem půl třetí. Tentokrát nám stačilo jen jedno auto, Káťa zůstala na intru, měli oslavu školy. Jednalo se o klasickou vesnickou akci, takže jsem si tam nepřipadal příliš dobře, protože jsem nikoho neznal, připadal jsem si jak vyžírka. Vždyž mne to nic nestálo a děti dostávali bonbóny za absolvované disciplíny. Ondřej si to kupodivu užíval, ale Heli byla protiva. Ono nebylo divu, vždyť byla tropická vedra a my všichni jsme byli celí upocení. Po přílivu nanuků jsme akci krátce po čtvrté odpískali, stejně od pěti na hřišti hráli zápas místní fotbalisti.

PR Olšina 26.5. - 30.5.2008

První den:
Odjezd z HK vlakem do stanice Hodňov. Při příjezdu do ČB se dozvídám, že dál musíme kvůli probíhající výluce jet autobusem, který na nás čeká asi 400m od vlakového nádraží. Autobus stíhám taktak, ale čekámě ještě na školní cyklistický výlet. Z Boršova vyjíždíme s asi 40 min. zpožděním. Bezprobémů stíhám přijímací pohovor od 16:00. Bydlím na chatce č.6 společně s Vláďou, jenž působí v Praze. Před chatkou stojí jeho retro Chrysler.

Druhý den:
Po snídani si jdu nafasovat kolo. Absolvuji první testovací jízdu do Horní Plané, u parkoviště zahýbám doleva a jedu po modré/žluté lesní(polní) cestou s překrásným výhledem na městečko. Cestou jsem našel první šumavskou kešku. Po příjezdu do městečka zjišťuji, že je již zavřené informační centru, inu turistickou známku koupím jindy. Vydávám se zpět přes Hůrku. Na cestě míjím přejetou metrovou užovku. Po příjezdu následuje sprcha a obídek.
Odpoledne po polední pauze vyrážím na druhou stranu. Míjím žel.zastávku Hodňov a vydávám se lesní cestou za dalším pokladem. Největší problém mi dělalo najít Štolu Josef. Voda byla čisťounká i výhled na lipenskou zátoku byl hezký, ale ti komáři... Hurrá povedlo se, vyluštil jsem multinu a vracím se zpět. Nyní začlo to správné dobrodružství neb cestu jinak ukazovala GPSka a jinak mapa. Po chvilce pojíždění semtam kolem zastávky Žlábek, zvolím variantu "mapa". Zprvu vše vychází jak má, až než cesta nečekaní skončí uprostřed pole. Brouzdám se vysokou trávu a lesem až nakonec nacházím lesní cestu těsně u přejezdu přes trať. To už byl ale necelý kilometr od chatky. Prima poprvé mám nohy poštípané od komárů a spálenou od kopřiv.

Třetí den:
Dnes se vydávám na celodenní cyklotúru. V Horní Plané kupuji turistickou a výroční známku a jedu směr Nová Pec, dále po žluté na Schwarzenberský kanál a podél něj na Zadní/Přední Zvonkovou a pak po červené. Tady jsem si vybral daň, že jsem chtěl jet po turistické značce a ne po silnici. Cesta po červené byla sice kratší, vedla nádhernou přirodou, bohužel též podmáčeným terénem. Abych jej přejel, musel jsem se pár metrů vrátit, rozjet se naplno a doufat, že přejedu. Nenarazil jsem na žádný kámen, či větší prohlubeň, takže nakonec vše v poho, ale i tak jsem od pasu dolů vypadal jak hliněný michelinek. Nechtěl jsem se zbytečně přeceňovat, a tak jsem využil přívoz do Dolní Vltavice. Měl jsem štěstí, protože při příjezdu ke břehu již loď směřovala k nám a navíc cesta do Dolní Vltavice byla poslední před dvouhodinovou polední pauzou. Po vylodění jsem zakotvil v blízké hospůdce na oběd. Hezky unaven jsme jel zpat přes Černou v Pošumaví, Hůrku zpět na Olšinu a na večeři. Cestou jsem, díky nepřitomnosti GPS signálu, neměl šanci na nalezení pokladu.

Čtvrtý den:
Druhý celodenní cyklovýlet. Přes žel. zastávku a Mokrou na bývalou vesnici Polná. Dále jsem měl pokračovat po červené do Mýta. Jaké bylo moje překvapení, když cestu po výjezdu z lesa přehradil elektrický ohradník. Co teď? Přelézt, či zkusit štěstí a pokračovat dál. Vítězí to druhé. Neustále se ohlížejíc tlačím kolo ze stráně dolů. Dole musím ještě jednou přelézt ohradník, jakoby ven. A teď mne čekala perla. Polní cesta. Byla zabahněná, plná (dodnes doufám dešťové) vody. Obejít nebylo kudy, neb byla z obou stran lemována ohradníky. A tak přidržujíce se malých keříčků a tlačíce kolo v bahnitém "cosi" postupuji centimetrovým kroky pryč z této zoufalé situace. Ještě po pár kilometrech odpadávají kusy bláta jak z kola, tak i ze mě. Přijížfím do Hořic na Šumavě. Zde si zdokumentovávám systém 7 kašen, kostal i pranýř. Na oběd se stavím v místní hotelorestauraci. Vrchní byl veselý, aby ne po narození dcery. Na rozloučenou dostávám fernet a pokračuji se podívat na pašijové divadlo a na nedaleký kopec na Boží hrob a křížovou cestu. Bohužel mi došla baterka a tak je lov neúspěšný, sakra. No a teď následovala zkouška mých fyzických a psychických schopností. Výjezd. Netušil jsem, že za každou zatáčkou následuje ještě příkřejší stoupání. Po čtvrté jsem to vzdal. Pravda pohled dolů byl nakonec úchvatný, ale myšlenka, že bych to měl jet ještě jednou mi způsobila podlomení kolem, takže honem do sedla a pryč. Průjezd Muckovem a zastavení u posezení u bývalých muckovských dolů. Ty jsou kvůli bezpečnosti obehnány plotem. Škoda. Nalezena tradicionálka. Cesta pokračoval do Černé v Pošumaví a pak klasicky na Olšinu.

Pátý den:
Po snídani se jen přeptám, zda-li počítají na příští týden s Helenkou a jdu na vlak. Taktak stíhám vlak do ČB, ale v Praze na hlavním nádraží přijíždím na kolej č. 7 a mohu mávat na vedlejší koleji odjíždějícímu vlaku domů do Hradce. Hodinu čekání přečkávám v knize v nově zrekonstruovaném prostoru nádraží. Pak již klasická cesta dom.

Pouť v Potštejně

Rok se s rokem sešel a my jsme opět vyjeli utratit peníz na pouť do Potštejna. Letošní výlet byl odlišný od předcházejících. Předně nejela mamka s Ondřejem, tou dobou byl v nemocnici a mamka s ním, pro nemoc Evička a ani děda, jenž měl sraz od školy v Orlických horách. Na zastávce "6" jsme se tedy sešli já, Heli, Káťa a babička, dále s námi ještě ccestovali Bažantovi.
Tentokrát jsme nejeli autem, ale vlakem, a to ze dvou důvodů, poprvé mohl jsem si dát pivo (bylo strašné vedro) a zadruhé byla objížďka z HK na Týniště, takže bychom si cestu nepříjemně prodloužili.
Vlak byl přeplněn k prasknutí, stejný nápad jako my, mělo evidentně více lidí. Po vysednutí z vlaku jsme se zařadili do davu směřujícího za zábavou do centra Potštejna. Postup byl standardní, nejprve zrekogneskovat "terén". Nečekalo nás žádné překvapení, vše při starém jako každý rok. Stánky na známých místech, leckde i ve stejném pořadí. Kolotoče a veškerá hejblata pro potěšení žaludečních šťáv s přebasovaným hudebním doprovodem se nacházela na stejné louce, jakoby zde na nás čekala už z loňské pouti. A tak, když jsme tu Káťo podívej se na co by jsi chtěla jít, Helčo chceš na ten kolotoč, ne, aha, tak se tedy svezeš tady tím vláčkem, autíčkách,... Tím skončila první část a vydali jsme se na Vochtánku na "oběd". Pojedli jsme z domu připravenou svačinku, dali si nějaké pití a vyhlíželi Pecu s Janou. Bohužel přijeli sami na motorce bez holek, takže Káťa zůstala sama. Chvilku jsme poseděli, Káťa s helenkou se projely v bričce po louce a vydali se zpět do víru zábavy. Naposledy si Heli projela atrakce, i Káťa přenechala pár peněz zařízením, u kterých jsem nechápal, jak může do nich někdo vlézt, natož pak vylézt dobrovolně a po svých.Na stáncích byl proveden nákup pamlsků a nezbytných hraček - prkotin.
Cesta zpět proběhla v poklidu. Na nádraží se sice tísnil dav lidí, ale čekal jak na vlak do HK tak i do Letohradu. Dveře vlaku se zastavili kousek od nás, takže nebyl problém s místem. A tak tedy v 16:10 hvízd a vyjíždíme domů. Vystupujeme na Slezkým, cestou se loučíme s Bažantovi a babičkou a spěcháme domů za Evičkou a taky mamkou a Ondřejem, neboť byl dnes dopoledne puštěn z nemocnice domů.

Ondřej má zlomenou ruku

Já bych snad nejraději vyškrtl středu z kalendáře. Opět jobovka v tento den.
Při hraní venku si Ondřej seděl na kolotoči, najednou vběh ke kolotoči klučina-divoch, seběhlo se víc dětí, výsledek Ondřej bulíc šel k mamince a levou ruku měl svěšenou podél těla. Tak mi to vyprávěla Evina, holt smůla. Z domu jsem vzal auto a vyzvednou je u hřiště a fofrem do fakultky na dětskou chirurgii.
Výsledek: Ondřej zůstává v nemocnici s komplikovanou zlomneninou levé ruky. Ještě ten den je operován. Evi u něj zůstává přes noc. Naštěstí narkózu a vůbec celé léčení zvládá v pohodě. Ve tři v noci po probuzení z narkózy si vesele povídá s mamkou. Domů se Evi dojde vyspat až ve čtvrtek po 21. hodině a v pátek ráno na šestou jede zpátky a opět s Ondřejem tráví celý den. V pátek se za nimi přišla podívat babička a Petr se Simonou a klukama Honzíkem a Tomáškem. Ondřej je bohatší o náklaďák a tričko.
V pátek Evi přijíždí po 22. hodině, ovšem již před druhou v noci volala jedna mamka z pokoje, kde ležel Ondřej, že se vzbudil a pláče. Okamžitě obléct, do auta směr nemocnice. Ondřej se v pohodě uklidnil, ráno při dotazu, zda-li by mohl jít na chvilku ven, jim bylo oznámeno, že dnes (v sobotu) budou propuštěny domů. Huráá.
Bohužel komplikovaná zlomenina znamená prozatím dlahu po osmi dnech na kontrolu a event. sádru, rehabilitace 3 - 5 měsíců a možné trvalé následky, no uvidíme...

Krčín - Plzeň-Újezd (národní házená)

Tak jsem si řekl, že bych se konečně mohl podívat na národní házenou na Plzeň - Újezd do Krčína. Počasí vyšlo nádherně, tudíž nebylo co řešit.
Původně jsem chtěl vzít pouze Ondřeje, ovšem v noci špatně spal, a tak se mu nechtělo vstávat. Zato Helenka byla po ránu výjiměčně čilá, dobrá tedy pojede Heli. Při líbačce při odchodu si Ondřej vše rozmyslel a chtěl jet taky, takže honem převlíct vzít ještě jednu svačinu a hurá k autu a vyzvednout čekajícího dědu.
Cesta HK - Nové Město nad Metují (Krčín) probíhala v poklidu. Předem jsem si vygooglil, kde se nachází házenkářšké hřiště. Po příjezdu jsem raději přeparkoval, neb jsem stáli u hotelu, kde bylo soukromé parkoviště pro jeho hosty, inu sychr je sychr. Při vstupu do areálu jsme s dědou zaplatili horentních 30,- a vyrazili do areálu. Zrovna se dohrával zápas žen mezi Krčínskými a Přeštickýmí ženami a skončil plichtou 17:17. V nastalé pauze jsme zakoupili dědovi pivko a mrňatům zmrzlinu. Vybrali jsme si místo na "tribuně" = lavičce u řeky sledovali prvoligové utkání. Krčínští hráli v dresech červených, Plzeňácí v modrých. První poločas jsme vyhráli o dvě branky, ve druhém, bohužel, v teplém počasí došly síly a nakonec prohráli.
Bylo zajímavé sledovat atmosféru, jak i okrajový sport má své ortodoxní fanoušky. Já jsem se až moc neprojevoval, vždyť jsem byl v hrubé menšině. Cestou zpět jsme se zastavili v Dobrušce na hřbitově a hurá k mamince na oběd, příjez kolem 13:00.

9.TT víkend Všestary

Po zjištění, že se ve Všestarech koná 9.TT víkend, rozhodl jsem o výjezdu na tuto akci. Předpokládal jsem, že by se mohla mrňatům líbit a i starší holky s maminou se rádi podívají na kolejiště s vláčky.
Cesta proběhla v poklidu, koneckonců Všestary jsou asi 5 km od Hradce. Zaparkovali jsme u nádraží a šli zamávat odjíždějícímu parnímu vláčku. K mému překvapení výstava nebyla v okolí nádraží a tak nezbylo než se vydat na cestu do centra obce. Najít tématické stánky a výstavu kolejišť nebylo nic těžkého neboť vše probíhalo kolem hlavní cesty a do školy ke kolejišti nás zavedli ukazatele. Mrňata se nemohla odtrhnout od "maxi" modelu vláčků od Merkuru, které jsme již viděli v muzeu stejnojmenné firmy v Polici nad Metují. Vstupné bylo symbolické (30,- dospělí). Výstava byla prodejní, takže se mohlo nakupovat o sto šest jak v obchodech, tak i na probíhající burze. My jsme si žádné "mašinky" nekoupili, i když zde měli vagónky, které Ondřej rozebral na náhradní díly (á 250,- , á 780,-). Na závěr výletu jsem posadil rodinku do historického vláčku taženého parní lokomotivou a vyrazil za nimi autem na hlavní nádraží.
Počasí bylo nádherné. Byl to, aspoň pro mne, vydařený výlet.
Pár fotek (kvalita nicmoc, foceno telefonem)


PS:
Ve Všestarech se nachází i pravěká vesnice, ale tam zajdem příště (bylo by toho moc najednou)

PS:
Přijeli jsme domů kolem jedný a já jel pak ještě pro Tondu do Hoříněvse a zpět na GJKT, kde jsme hráli proti Trdloteamu a na konečné skóre 6:1 upravil symbolicky hráč č.6(já).