Kralovická pouť

Tento víkend byl poněkud náročný. V pátek odvezla Evina po vysvědčení Evičku na tábor do Helvíkovic u Žamberka. Já jsem končil v práci v poledne, jelikož bylo slavnostní vyřazení studentů. Následoval odjezd domů, přeprava věcí do auta, což bylo docela super, když cesty kolem domu jsou rozkopané a k autu to je cca 500m. Zastávka u babičky, naložit Helenku a dědu. Zde se potkáváme s navrátivší se mamkou. A tak vyrážíme de facto společně. Vozidlo č.1 řídím já, navigace děda, spolucestující Helenka, jedeme přes Kopidlno, kde nabíráme Káťu ze školy. Vozidlo č.2 vede Evina, cesty určuje babička a komentátorem je Ondřej. Cesta je zvolena klasicky severním objezdem Prahy, kterou tak úspěšně míjíme. Před Slaným si děláme hodinovou přestávku, neboť se povedlo druhé posádce zakufrovat, ale to patří k životu a aspoň si víc užily krás středočeského kraje. Do kempu jsme přijeli lehce po osmé hodině. Zabíráme chatky, jdeme se občerstvit k místnímu stánku a připravujeme se na sobotní pouť.
Ráno vstávám jako první, a tak čekám, až některé z mrňat bude vzhůru. Po očistě a navleční do vycházkového vyrážíme na pouť do Kralovic. Zde se potkáváme se strejdou, tetou a Járou a dostáváme pozvání na nedělní oběd. Jardu potkáváme na náměstí, kde jsme si vytvořili základnu. Na náměstí hrála dechovka, Brutus, Basiková a další. V průběhu produkce jsme postupně odcházeli s mrňaty na atrakce a utrácely penízky. Heli si s mamkou zapařila při Brutuse. Do chatky odešel první děda, my jsme jej následovali až v podvečerních hodinách. Kolem osmé jsem s Evinou vyrazili zpět na náměstí, kde jsme se měli potkat s Jardou. Nikde jsme jej neviděli, až cestou zpět do kempu. Po krátké domluvě jsem vyrazili autem do Plas na Brutus. Zde již probíhala zábava v plném proudu. Konec byl o půlnoci, a tak hurá nasedat zpět do Kralovic. Zde jsme, noc byl ještě mladá, poseděli a kolem druhé odjeli spinkat.
Nedělní ráno bylo plné balení. Po pozdní snídaní jsem šel s Ondřejem na malou procházku, naložil věci do aut, zastavili jsme se pro Jardu a odjeli směr Hadačka. Jardu jsem dovezl k Pavle a vrátil za zbytkem rodiny k tetě k obědu. Po obědě přijel ještě Míla s rodinou. Chvilku jsme se zdrželi, mrňatům ukázali domácí zvířectvo a vyrazili na cestu zpět domů. Oproti pátku jela Káťa s mamkou, protože s námi jel i Jarda. Na cestách nebyl až tak hustý provoz, jak jsme si mysleli, a tak i díky zvolené trase, byla jízda poklidná relaxace.

PR Olšina 2. - 6.6. 2008

První den:
Odjezd Kií s Helčou na Olšinu. Cesta probíhala v poklidu jen v Jindřichově Hradci jsme si dali svačinku a kolem jedné parkovali u ubytovny. Helenka se těšila na "velkou rybu" a tak k obědu byl pstruh. Odpoledne jsme si prošli areál, zahráli minigolf.

Druhý den:
Po snídani nasedáme do auta a vyrážíme směr Horní Planá. Začíná pršet a přeháňky nás víceméně provází celý den. Zkoušíme před nimi ujet do Prachatic. Zde si projdeme malebné náměstí a zkoušíme štěstí dál. Boubínský prales vynecháváme, neboť je opravdu dost mokro a zajíždíme do Vimperka. Zde je sice hezký zámek, ale překopané náměstí nás vyhání zpět do auta. Cestou zpět si procházíme Volary, navštívíme muzeum a zajdeme k židovskému hřbitovu, památce na konec 2. světové války, kde byly pochovány ostatky žen z pochodu smrti a dále pokračujeme po Zlaté stezce mrknout na Křížovou výpravu, odkud lze shlédnout Volary a okolí v celé své kráse. Ještě přibrzdíme a omrkneme sklářské muzeum a taktak stíháme večeři.

Třetí den:
Dnes se počasí umoudřilo. Po snídani vracím kolo správci a hurá na vlak. "Netradičně" má vlak zpoždění, tentokráte 35 minut. To nám ovšem výlet nemůže otrávit. Jedeme totiž do Českého Krumlova. Helča si jízdu vlakem opravdu užívá. V motoráčku se snaží k nám vetřít zřejmě místní Otík, přečkáváme to v klidu. V nádražní restauraci, musel jsem si odskočit, Heli baví ostatní osazenstvo "čtením" časopisu. Scházíme dolů do města. Procházíme si opravdu nádherné město, je vidět, že je živo především z cestovního ruchu. Ceny opravdu lidové, ale s tím jsme počítali. Heli strávila dobrou hodinku pozorováním medvědů v hradním příkopu. Nakonec jsme nakoupili i dárky pro zbytek rodiny a celí uťapaní šli stříct vlaku. Pospíchat jsme opravdu nemuseli, páč na čas rozhodně nepřijel. Cestou zpět Heli spokojeně chrupkala.

Čtvrtý den:
Poránu nás vítal opar. Těžko soudit, zda bude hezky či nikoliv. Nakonec nasedáme do auta a jedeme směr Vyšší Brod. Vzhledem k tomu, že začíná pršet, dojedeme až do Rožmberka nad Vltavou. Zde si vyšlápneme na hrad, zakoupíme obligátní turistickou známku, nafotíme pár snímků a jdeme zpět k parkovišti. Cestou má Heli "strašný" hlad a tak v restauraci u řeky spolu s vodáky obědváme. S plnými žaludky si ještě dojdeme na protilehlou stráň k hradu pro pěkné fotky. A vracíme se do Vyššího Brodu. Navštívíme poštovní muzeum, které sice Helenku až moc nebere, ale já ho mám strašně rád. Ještě se projdeme po náměstí a přilehlém okolí. A vracíme se zpět na ubytovnu. Připravujeme se na páteční odjezd.

Pátý den:
Po snídani odnášíme zavazadla do auta a zúčastňujeme se závěrečného pohovoru. Některé výtky jsou opravdu hodné zeleného mozku, ale my s Helenkou jsme si těchto několik dní náramně užili. Po skončení pohovoru vesměs všichni usedají do aut jedou domů. Ani my nejsme výjímkou. Cesta byla pohodová, ale nejhorší úsek cesty byla Chrudim. Klasicky, kruhový objezd, pokud možno s co nejmenším poloměrem, a šňůra aut je hotova. Inu co, hlavně, že jsme ve zdraví dojeli.