První den:
Odjezd z HK vlakem do stanice Hodňov. Při příjezdu do ČB se dozvídám, že dál musíme kvůli probíhající výluce jet autobusem, který na nás čeká asi 400m od vlakového nádraží. Autobus stíhám taktak, ale čekámě ještě na školní cyklistický výlet. Z Boršova vyjíždíme s asi 40 min. zpožděním. Bezprobémů stíhám přijímací pohovor od 16:00. Bydlím na chatce č.6 společně s Vláďou, jenž působí v Praze. Před chatkou stojí jeho retro Chrysler.
Druhý den:
Po snídani si jdu nafasovat kolo. Absolvuji první testovací jízdu do Horní Plané, u parkoviště zahýbám doleva a jedu po modré/žluté lesní(polní) cestou s překrásným výhledem na městečko. Cestou jsem našel první šumavskou kešku. Po příjezdu do městečka zjišťuji, že je již zavřené informační centru, inu turistickou známku koupím jindy. Vydávám se zpět přes Hůrku. Na cestě míjím přejetou metrovou užovku. Po příjezdu následuje sprcha a obídek.
Odpoledne po polední pauze vyrážím na druhou stranu. Míjím žel.zastávku Hodňov a vydávám se lesní cestou za dalším pokladem. Největší problém mi dělalo najít Štolu Josef. Voda byla čisťounká i výhled na lipenskou zátoku byl hezký, ale ti komáři... Hurrá povedlo se, vyluštil jsem multinu a vracím se zpět. Nyní začlo to správné dobrodružství neb cestu jinak ukazovala GPSka a jinak mapa. Po chvilce pojíždění semtam kolem zastávky Žlábek, zvolím variantu "mapa". Zprvu vše vychází jak má, až než cesta nečekaní skončí uprostřed pole. Brouzdám se vysokou trávu a lesem až nakonec nacházím lesní cestu těsně u přejezdu přes trať. To už byl ale necelý kilometr od chatky. Prima poprvé mám nohy poštípané od komárů a spálenou od kopřiv.
Třetí den:
Dnes se vydávám na celodenní cyklotúru. V Horní Plané kupuji turistickou a výroční známku a jedu směr Nová Pec, dále po žluté na Schwarzenberský kanál a podél něj na Zadní/Přední Zvonkovou a pak po červené. Tady jsem si vybral daň, že jsem chtěl jet po turistické značce a ne po silnici. Cesta po červené byla sice kratší, vedla nádhernou přirodou, bohužel též podmáčeným terénem. Abych jej přejel, musel jsem se pár metrů vrátit, rozjet se naplno a doufat, že přejedu. Nenarazil jsem na žádný kámen, či větší prohlubeň, takže nakonec vše v poho, ale i tak jsem od pasu dolů vypadal jak hliněný michelinek. Nechtěl jsem se zbytečně přeceňovat, a tak jsem využil přívoz do Dolní Vltavice. Měl jsem štěstí, protože při příjezdu ke břehu již loď směřovala k nám a navíc cesta do Dolní Vltavice byla poslední před dvouhodinovou polední pauzou. Po vylodění jsem zakotvil v blízké hospůdce na oběd. Hezky unaven jsme jel zpat přes Černou v Pošumaví, Hůrku zpět na Olšinu a na večeři. Cestou jsem, díky nepřitomnosti GPS signálu, neměl šanci na nalezení pokladu.
Čtvrtý den:
Druhý celodenní cyklovýlet. Přes žel. zastávku a Mokrou na bývalou vesnici Polná. Dále jsem měl pokračovat po červené do Mýta. Jaké bylo moje překvapení, když cestu po výjezdu z lesa přehradil elektrický ohradník. Co teď? Přelézt, či zkusit štěstí a pokračovat dál. Vítězí to druhé. Neustále se ohlížejíc tlačím kolo ze stráně dolů. Dole musím ještě jednou přelézt ohradník, jakoby ven. A teď mne čekala perla. Polní cesta. Byla zabahněná, plná (dodnes doufám dešťové) vody. Obejít nebylo kudy, neb byla z obou stran lemována ohradníky. A tak přidržujíce se malých keříčků a tlačíce kolo v bahnitém "cosi" postupuji centimetrovým kroky pryč z této zoufalé situace. Ještě po pár kilometrech odpadávají kusy bláta jak z kola, tak i ze mě. Přijížfím do Hořic na Šumavě. Zde si zdokumentovávám systém 7 kašen, kostal i pranýř. Na oběd se stavím v místní hotelorestauraci. Vrchní byl veselý, aby ne po narození dcery. Na rozloučenou dostávám fernet a pokračuji se podívat na pašijové divadlo a na nedaleký kopec na Boží hrob a křížovou cestu. Bohužel mi došla baterka a tak je lov neúspěšný, sakra. No a teď následovala zkouška mých fyzických a psychických schopností. Výjezd. Netušil jsem, že za každou zatáčkou následuje ještě příkřejší stoupání. Po čtvrté jsem to vzdal. Pravda pohled dolů byl nakonec úchvatný, ale myšlenka, že bych to měl jet ještě jednou mi způsobila podlomení kolem, takže honem do sedla a pryč. Průjezd Muckovem a zastavení u posezení u bývalých muckovských dolů. Ty jsou kvůli bezpečnosti obehnány plotem. Škoda. Nalezena tradicionálka. Cesta pokračoval do Černé v Pošumaví a pak klasicky na Olšinu.
Pátý den:
Po snídani se jen přeptám, zda-li počítají na příští týden s Helenkou a jdu na vlak. Taktak stíhám vlak do ČB, ale v Praze na hlavním nádraží přijíždím na kolej č. 7 a mohu mávat na vedlejší koleji odjíždějícímu vlaku domů do Hradce. Hodinu čekání přečkávám v knize v nově zrekonstruovaném prostoru nádraží. Pak již klasická cesta dom.
Žádné komentáře:
Okomentovat