Bílý favorit dojel do HK kole druhé hodiny. Jarda z Kerska posílal SMS, takže čas příjezdu nikoho nepřekvapil. Evina pro ně přichystala pozdní oběd a i na kafe, u Jardy s rumem, došlo. Po té jsme se odebrali do Kie, vyzvedli dědu a vyrazili směr Krčín. Zápas v národní házené měl začátek v 16:00 a domácí Krčínští hostili koho jiného než Plzeň-Újezd. Zaparkoval jsem jako vždy za mostem u Metuje odkud je to na stadion jen co by kamenem dohodil. Po příchodu do areálu zjišťujeme, že opět před zápasem mužů hostí ženy Krčína Přeštice, stejně jako na jaře. Tentokrát se remíza nekoná a ženy ze západu čech prohrávají o dvě branky ač v poločase vedly. Brácha s tátou se zdraví s hráči a trenérem z Újezda a já s dědou jdeme pro pitivo. Ze zápasu máme obavu, neb na střídačce hostů není téměř nikdo na vystřídání, nakonec odehráli celé utkání bez střídání. Nikdo z nás nevěřil, že sobotní utkání zvládnou do vítězného konce, leč povedlo se. Ze začátku utkání se zdálo, že vše půjde až moc lehce, v jednu fázi rozdíl pěti branek, domácí však zkorigovali poločasový výsledek na rozdíl dvou branek. V druhém poločase jsem očekávali dokdy hráči z Újezda vydrží, v jednu chvíli se házenkáři Krčína dotáhli na rozdíl jedné branky, nakonec to bylo z jejich strany maximum a hosté Újezd vyhrál 20:17. Po závěrečném hvizdu jde Jarda s tátou poblahopřát "svým" a nasedáme do auta, přeci jen se ozývá podzim. Cestou do HK děda navrhuje, aby zašli Jarda & Comp. k nim na dopití slivovice z "lékárny", a tak domů docházím sám.
Po večerníčku zanecháváme puberťačky doma a s Evinou odvádíme mrňata k babičce na přespání. U babičky předáme Helenku s Ondřejem, vyzvedneme zbytek výpravy a mizíme na "Sever". Zde se usadíme u stolu místních, protože již není kam si sednout. Dojde k přátelskému rozhovoru mezi východo-západo čechy, klasicky přijde na přetřes plzeňský dialekt. Po odchodu štamgastů asi po půlhodině přijde Kraťas s Kosákem a manželkami, což znamená, že po uzavření dané osvěžovny pokračujeme o patro výš do "nonstopu". Domů přicházíme ve vši počestnosti ve tři, nicméně ještě si máme co říct, takže usínám kolem páté.
V neděli ráno vstáváme záhy (8:30), abychom se mohli v klidu nasnídat, vyzvednout dědu a jet tentokráte do Dobrušky. Jedeme přes Třebechovice a je opravdu nádherně, sluníčko svítí, žádný mráček, jen ta zima. Hřiště nacházíme bez problémů. Přijeli jsme dříve. Původně se mělo hrát v 10:50, v Krčíně nám trenér Újezda řekl, že je začátek zápasu posunut o hodinu později na 11:55, ale i tak jsme vyrazili na původní čas. Na místním hřišti se nám povedlo několik trapasů. Za prvé při nástupu žen jsme nástup hráček komentovali, že nastupují dorostenky. Opravdu hráčky Dobrušky tak vypadaly, obzvláště středová obrana, 13, i já jsem byl oproti ní čahoun. Proti nim se postavilo družstvo Spoje Praha, no postavilo, spíše položilo. První branku dali pražačky, až když prohrávaly o šest branek. Nakonec domácí hráčky vyhrály s rozdílem několika tříd. Trapas číslo dvě, rozebíráme včerejší zápas v Krčíně, kdy hráči Újezda vůbec nestřídali, a ani si nevšímáme vedle nás na lavičce sedící mlaďáka v teplákovce. Když naše mudrování ukončíme slovy: s výhrou v Krčíně musí bejt spokojenost, už maj splněno, ozvalo se: baba s tím jsme nepočítali, a šel naproti svým spoluhráčům. Hmmm, tak to jsem zvědav, co si o nás myslí, anebo raději ne. Nakonec se shodnem, že je to dobrá posila, páč nás nepřesvěčila 14 v útoku a se slovy: konečně bude někdo na střídání, vyčkáváme příchodu obou mužstev na hřiště. Jaké je naše překvapení. když "posila" do útoku hraje střed obrany, protože včerejší obránce musel domů. No nic. Doufáme, že nebudou padat tyče jako ve včerejším zápase. Krčín sám měl za poločas 9, všechny byly na jednu bránu. Újezd se ze začátku utkání trápí, není schopen vstřelit branku, opět dvě tyče, něco pochytá mladý domácí gólman. Trenér se snaží něco udělat, a tak si jde sednou Titl a přichází mlaďák. V obraně to skřípe, což vede ke střídání, 12ku nahrazuje "dědek". Nováček se snaží a první půli vyhrává rozdílem dvou branek. Bohužel je vcelku nervózní, díky čemuž má ke konci poločasu dvě červené karty, úplně zbytečné. Do druhého poločasu vletí Újezdečtí jako vyměnění, obzvláště Titl. Jako uragán vsítí pět možná šest branek za sebou, skóre se otáčí z poločasových 11:9 na konečných 27:22. Já myslím, že to bylo 27:21, ale to na bodech nic nemění. Více mě překvapilo, když jsem na netu zjistil, že stav v Krčíně byl 18:19, když všichni, co jsme tam byli víme, že na tabuli byl konečný stav 17:20. Njn, zápis o utkání byl podepsán oběma kapitánama, takže pešek, ale důležité jsou dvě víkendové výhry venku.
Po zápase v Dobrušce došlo na společné focení s týmem. Už jsem měl strach po nevydařeném první poločase, že k tomu nebude ani nálada, nakonec vše dobře dopadlo, padla i slova o maskotech, co nosí štěstí. Cestou zpět jsme se zastavili v Dobrušce, odkud děda pochází, na hřbitově, Jarda zde doždímal placatku, pokochali jsme se výhledem a šťastni dojeli do HK.
Jeli jsme rovnou k babičce na oběd, ten byl též slavnostní, řízek a bramborový salát, jakoby i zde tušili vítězství. Chvilku jsme popovídali a abychom neusnuli, přeci jen tři hodiny spánku, to se musí projevit, a následoval přesun o pětset metrů dál k nám domů. Skočil jsem si ještě zahrát fotbálek do tělocvičny. Po návratu došlo konečně na prohlížení fotografií z rodinného alba. V pondělí ráno se vstávat nechtělo, ale holt se musí. Útěchou mi mohlo být, že vstávali všichni i Jarda s tátou, kteří měli před sebou cestu zpět do Kralovic.
Tento víkend byl opravdu vydařený, i když mám výčitky svědomí, že jsem se příliš nevěnoval rodině, myslím Evinu a děti. Byla to ovšem výjímka, o dalším víkendu se pokusím jim vše vynahradit.
