Po čtvrtečním návratu z práce domů mi Evussa oznámila, že v sobotu jedeme od pošty, nového to zaměstnavatele, autobusem do Vídně. Termín maximálně vyhovuje neboť mrňata v pátek odjíždějí na Mikulášskou výpravu do Dědova a vrátí se až v neděli.
Ve čtvrtek jsme dobalili věci dětem, samotné přípravy na náš výlet jsem odložil až po pátečním odjezdu mrňat. Pátek byl docela hektický, protože ve 12:00 jsme byli s Helou objednáni na chirurgii kvůli zamýšlené otoplastice. Samotný odjezd do Dědova byl ve 13:50 z nádraží, kam přicházíme s minutovým zpožděním, Ondra má opět spoustu času. Po návratu domů zapínám notebook a chystám se připravit si mapu a získat další informace o Vídni. Během chilku však zvoní sousedka celá rozechvělá, že prý ji asi zamřel manžel. Volám okamžitě 155, na místě zjišťujeme smutnou skutečnost, a tak mohu jen vyjádřit upřímnou soustrast. Vzhledem k psychickému stavu sousedky jsem ji nemohl nechat samotnou. Odcházel jsem až když pohřební služba odvezla nebožtíka. Po zbytek pátku, už jen jdu koupit svačinu na cestu a vyměnit pár eur. Do mobilu stahuji offline mapu Vídně a jdeme na kutě.
V sobotu vstávám v 5:30, stejně jako do práce. Dobalit věci, nasednout do auta a vyrazit směr terminál, parkujeme u Lidlu. Kráčíme ke stanovišti odjezdu dálkových autobusů, kde na nás již čeká Rosťa, který doplňuje čtyřlístek výletníků. Pošta vypravila tři autobusy. Po počátečních zmatcích nastupuje Pošta 3 do prvého. Usedáme já s Evussou a za námi Rosťa s Evičkou a krátce po sedmé vyrážíme. V sobotu je jasno a mrazivo. V zápěti zjišťujeme, že autobusu nefunguje topení, takže do Vídně přijíždíme promrzlí. Cestou zastavujeme na dvě čůrací přestávky poprvé asi deset kilometrů před Brnem, podruhé v Mikulově. Kolem dvanácté vystupujeme na Bellariastrasse.
Obcházíme přírodovědné muzeum, trh na náměstí Marie Terezie si necháváme až na závěr a začínáme toulky Vídní. Nejprve vyrážíme na průzkum MuseumsQuartier, kde již vyndavám "mapu" a jdeme po Getreidemarkt. Na konci třídy omrkneme stánky na trhu mezi Linke a Rechte Wienzeile. Po mumraji přecházíme na Karlovo náměstí, kde krom všudepřítomné vůně punče, obejdeme kostel Svatého Karla Boromejského. Prohlédneme si celé náměstí a pokračujeme podchodem u metra, kde se orientujeme na mapě a vybíráme kudy dál. Cestou hledáme směnárnu pro Rosťu, protože měl sebou jen české koruny. Navštěvujeme obchodní centrum na Kärntner Ring, kde jsme též v hledání neúspěšní, ale aspoň je tu neplacené WC. Přecházíme ke státní opeře, mezi domy vyčnívá "nějaká" věž a je rozhodnuto, kam se budou ubírat naše kroky, jde se po Operngasse. Cestou zavítáme do infocentra. Celou dobu potkáváme skupinky lidí s tištěnou mapou, jen my nic. Evussa našla mapu. Jen bylo docela úsměvné, jak my Češi bloudíme s mapou Vídně v ruštině. Nu což, nám azbuka problém nedělá, my se ruštinu učili ještě na střední škole. Míjíme císařskou hrobku (Kaisergruft), a jdeme za cílem. Prodíráme se houfem návštěvníků a již se kocháme před dómem svatého Štěpána. Obcházíme a fotíme "ostošest". Pospícháme zpět k autobusu. Prosvištíme přes zámecký park Burggarten kolem motýlího domu (schmetterlinghaus) a pelášíme naposledy na náměstí Marie Terezie. Proplétáme se až na konec, neodoláváme a kupujeme si punč, každý jiný, ať můžeme okoštovat. Evussa Heise Liebe Punch, Evička OrangePunch a já AbsolutePunch. Cestou k nástupnímu místu popíjíme, klábosíme. Jen škoda, že času bylo tak málo, odjezd byl v 16:15.
Nastupujeme do autobusu, který již má spravené topení. Usínáme chvilku za Vídní, já se probouzím před Brnem a již neusnu. Do Hradce prijíždíme lehce po deváté. Jako třešinka na dortu působí, když auto nenastartuje, takže vyndavám baterku a odcházíme na blízký terminál na autobus. Rosťu tedy nakonec neodvezeme, sami máme problém se dostat na Slezské předměstí, šestka již kupodivu nejede, a tak berem za vděk jedenáctkou. Před desátou jsme doma.
Opět se potvrdilo, že nejlepší akce jsou neplánové. Vídeň se mi líbila, určitě bych se sem rád vrátil. Pravda v tuto dobu je nejvíce slyšet čeština, slovenština, maďarština, až pak něco málo německy a italsky.
