Vysvědčení

Tak na dnešek jsem měl naplánovanou dovolenou s tím, že pomohu skautům s nakládáním věcí na tábor do Helvíkovic ovšem šedivá je teorie a zelený strom života. Na fakultě jsme měli slavnostní vyřazení studentů což mělo za následek konec pracovní doby ve dvanáct, ale hlavně zrušení dovolené. Tak nic, standardně budem pomáhat při úklidu.
Co se týče vysvědčení, tak žádné překvapení. Evička "splnila" svůj limit tří stoliček (matika, fyzika, chemie) aspoň že čeština byla překvapivě za tři. Káťa zabodovala, snad bude moci opakovat ročník a někdy získá učňovský list, aspoň bude vědět o čem život je a že samo se ani ... ... .
I když hrála v blízkém okolí Odyssea, nechtělo se nám nikam (fakt ne, a to už je co říct hlavně na Odysseu). Nakonec jsme šli na Sever a potkali Kraťase a Kosáka s manželkami. Bohužel během večera přišla zpráva o skonu Kosákovo tchyně a i když to pro ni bylo vysvobození, tak emoce byly velice silné.
Inu jsou důležitější věci než čtyřka z matematiky...

Kralovická pouť

Tak jsme po dlouhé době vyrazili do Kralovic na pouť a poprvé vzali sebou i Eviníno rodiče.
V pátek vyrážela Evina s mamkou a Ondřejem do Kopidlna pro Káťu a pak přes Mělník, Slaný,... do Kralovic. Já jsem naložil Evičku, Helenku a dědu a jeli směr Poděbrady, Brandýs, Kralupy, Slaný,... Navigátor měl cestu v merku, takže nenastalo žádné bloudění. Společně jsme se sešli v Krušovicích, kde jsme doplánovali trasu do Kralovic. Po příjezdu na náměstí došlo na návštěvu hotelu Prusík, avšak ubytování 400,- na osobu a den nás "lehce" rozladilo a vyrazili jsme směr Sport-kemp Kralovice. Zde nás uvítal majitel, bohužel vzápětí jsme pochopili, že si nás spletl s jinými hosty, na které čekal. Nakonec nedojeli a my mohli zaujmout jejich 2 chatky. Majitel byl vsřícný a nakonec chatka pro nás a stan pro holky se vším všudy stálo 600,- na dva dny. Po příjezdu jsme v místním bufíku povečeřeli a popili a šli na kutě.
V sobotu dopoledne jsme se jeli podívat na babi na Hadačku, zastavili jsme se i u tety. Poté následovala návštěva pouti. Trhy byly klasické, atrakcí bohužel moc nebylo. Eviníno rodiče vyjeli směr Krásno navštívit svou maminku a sestru. My pokračovali na náměstí na Brutus. Počasí se totálně nevyvedlo, chvíli lilo jako z konve a pak na chviličku zasvítilo sluníčko. Nakonec jsme to zabalili a jeli do Plzně, kde jsme si obešli náměstí, pokoukali, nakoupili a vyrazili na hřiště na Hadačku. Už jsem myslel, že jsme na fotbalovej zápas k ukončení sezóny přijeli pozdě, ale byla pouze přestávka mezi poločasy. Pokecal jsem se známýma, vypili 2x pito, opravdu se neplatilo, slavil se přeci konec sezóny. Mrňata už měla svůj čas, takže nasedat a směr kemp. Zde nedošlo ani na klasickej karban, Evina musela dodělat obrázek pro Pozitivní noviny, zbytek rodiny byl utahanej, takže ve finále jsem zjistil, že jsem zůstal sám. Po odeslání obrázku a chvilce poklábosení jsme si šli též dáchnou.
V neděli Ondřej spal až do půl desátý, nevídané. Domluvili jsme se, že se s rodičema setkáme v Plzni před nemocnicí. Proběhla poslední návštěva Kralovic, poutě, a pak do Plzně. Tam jsme byli brzo, takže k Onu doplnit nádrž a na jídlo do Tesca. Jarda byl vcelku překvapenej, jak velká banda ho navštívila, dohromady 8 lidí. Moc dlouho jsme se nezdržovali, protože byli mrňata s námi a Evina musela ještě do práce. Přišli i Chalupák, Matoušek, Hyneš, kteří jeli z fotbalu ze Sulkova a oznámili radostnou novinu, a to že Hadačka díky vítězství Sulkova postoupila do III třídy.
Cesta domů proběhla v pohodě, na kruháku za Poděbradama, jsme se rozešlli. My jeli domů a Evina odvážela Káťu na intr.

Pozdě, ale přeci

Tak dnes jsem po dlouhé době přijel pozdě na fotbálek. Slavili jsem tchánovy narozeniny, Evina pak jela do práce a já šel s dědou na pivkou a pak všichni na zmrzlinu a na Sever na mlhoviště. Po příchodu domů a připravení si věcí na fotbal, jsem zjitil, že klíče od auta nejsou na svém nístě. Po neúspěšném asi dvacetiminutovém hledání, jsem zavolal Evině a dozvěděl se, že je má u sebe, protože si brala věci z auta. To bylo hezké, ale za 10 min. byl výkop na NI. Kia byla zaparkována u Eviníno rodičů, takže hurá na kola a šlapat...
Po přijezdu jsem si vyslechl několik hecujících poznámek a šli jsme na to. Bohužel Jirka opět nemohl přijet, naštěstí se dostavil zubař Petr, který hrál s námi. Hra byla, jak je poslední dobou zvykem vyrovnaná, i když jsme si udržovali jednogólový náskok prakticky celou dobu. Vyhráli jsme na skóre i poslední gól. Já sám jsem si 3 rozvlnil soupeřovu síť

Černí: Radek, Pepa, Zdenek, Petr, já
Bílí: Radan, Michal, Aleš, synátor

Výsledek: Černí - Bílí 9:7
Poslední gól: Černí

Brutus v Bítovanech

Tak původně jsem se dost těšil na tuto zábavku, ale vzhledem k přetrvávajícím problémům se zuby jsem ji spíž prozkučel a rozhodně se nedá tvrdit, že bych si ji užil.
Sice nerad, ale podruhé zůstaly holky přes koupání s mrňatama doma. Vyrazili jsme krátce po osmé a vyzvedli Petr se Simonou v ML. Do Bítovan jsme, po klasickém hledání a příjezdu z druhé strany než jsme původně zamýšleli, přijeli po deváté. Návštěva připomínala rodinou oslavu než taneční zábavu, ale nakonci akce to byla ta klasická bigbítová atmosféra.
Vzhledem k tomu, že jsem se delegoval řidičem pro jízdu tam i zpět, stavění pivního komínku se obešlo beze mne. No abych nebyl za držgrešli tak krom sifonu (0,5l) jsem si přikupoval colu (0,3l) a promíchaval. Rejdění na parketu ani nebylo, páč i přes veškerou snahu, zuby si říct nedaly. Docela dobrej trapas nastal, když se Sáša ptal, jestli půjdem domů nebo mají zahrát pomalou nebo rychlou. Jsme si říkal, co se děje vždyť bude tepřiv půlnoc, ovšem to zaprotestovaly mé hodinky, které sice běžely, ale ukazovaly o hodinu a čtvrt méně, na což jsem přišel při kontrole mobilu. Nakonec musím poděkovat ženušce, jak se mnou soucítila a vydržela u mne i když vím, že sedět "na zadku" je pro ní na zábavě nepředstavitelnej problém.
Cesta domů proběhla bez problémů a bloudění, možná díky tomu, že můj navigátor brzo usnul a probudil , jsem jej až doma.

Pod čarou:
V pátek sejmul cyklista Evičku na přechodu pro chodce. Bolela ji ruka, tka ji dala Evina studenej obklad. V sobotu ruka natekla, takže po obědě šli do nemocnice. Ruka je zlomená, dostala dlahu, za osm až deset dní na sádru a pak tři týdny ruka v gypsu, což bohužel pro ní zanmená celý tábor, vůbec jí to nezavidím. Být u toho přechodu já, tak ho snad sejmu stejně. Sobotní odpo bylo tedy vyplněno návštěvou lékaře a na jeho doporučení i policie, avšak pouze kvůli zápisu, protože u toho žádný svědek nebyl, tak se určitě nic nevyřídí, ale stejně to naštve...

Slezina z výpočetky

V pátek jsem se zúčastnil setkání b ývalých pracovníků z výpočetky Na Mikulce. Začátek byl naplánován na 17:00. Cestou na bus jsem potkal Zdeňka Macka, který šel pěšky a tak jsme proklábosili cestu do restaurace, dorazili jsme "tak akorát". V salónku se nás příliš mnoho nesešlo, ale vzhledem k tomu, že již dvě setkání proběhla bez mé účasti, musel jsem se dostavit. Nakonec nejvíc jsem pokecal s Martinama (malým, velkým) a Imrou. Ještě tam byli Jirka, Elenka, Ráďa, Irča K., Víťa, Zdeněk I, Zdeněk II, Marta, Irča V., Věrka, Honza, Petr,... Nakonec jsem se nechal svézt Jardou, který si přijel pro Ráďu. Návrat domů proběhl kolem 23:00, zapnul jsem net, poslech´ si IM a lehce po 1:00 spánek.
Evina vyrazila s Petrem a Simonou do Výravy na Komunální odpad a Alkehol a aspoň podle reakcí si to dost dobře užili. Nakonec Evinin návrat domů jsem neregistroval.

Pod čarou:
Od středy lezu po zdi bolestí zubů. Na slezině, i díky palermu, platím 220,- za 10 x 10° G.