Sjíždění Metuje (21. - 22.5.)

O tomto víkenu jsme měly celá banda naplánováno sjíždění starého koryta Metuje.
Ráno v sobotu před osmou sraz na vlakové zastávce na Slezském předměstí. Většina bandy nastupuje zde, pouze Jíra s Leošem a Klárou přijíždí autem do Nového Města nad Metují. Přestupujeme v Týništi, v Novém Městě výstup a svižným krokem přes náměstí pádíme do půjčovny pro vybavení, majitel nás již očekává, musí v deset odjet. Rychle fasujeme lodě, barely, pádla a nače famílie s Karlem a Štěpou pro sychr i vestu. Po přípravě lodí, se snažím přemluvit zbytek, ať jdem na pivko před výjezdem (že by cestovní horečka?). Na rohu na náměstí dáme dvě pivka a jdeme ke strojům.
První nervózní záběry a už se jde na věc, a hle támhle se přenáší, tady taky, bacha dře to, jaký to rozdíl oproti loňské Divoké Orlici. U mostu v Krčíně zastavujeme a dáváme si v hospě po dvou zdravotních. Nasedáme a pokračujem dál. Konečně odbočujeme na staré koryto. Teď již začíná zajímavější část, řeka se zužuje, meandruje, sem tam se objeví padlý strom, slovy našeho klasika punk, žádná popina. Proud není nikterak velký, takže i naše plavidlo je jakžtakž řízeno. Cestou několikrát přenášíme, ale krom nerudné paní u statku, která nás vyhazuje je vše na pohodu.
Po šesté hodině končíme ve Slavoňově u pily, sem přijíždí i doprovodné vozidlo s posádkou Hanka, Evča s Ondrou a se spacáky a stany. Přenášíme nalevo a hledáme kde složit hlavu. Rozdělujeme se na skupinky. Dvě vyrazily hledat vhodnou občerstvovnu, my zůstali u lodí. Díky schovívavosti můžeme přenocovat na zahradě místních chalupářů. K vodě to máme jen pár metrů, ideální stav. Rozbíjíme stany a zkulturňujeme se do místního šantánu. Posezení v hospodě pohodička. Nejprve se usazujeme na zahrádce, resp. nás 17 lidí zabere celou zahrádku. Po jedenácté hodině se přemisťujeme do sálu. Náš doprovod dovezl i kytaru se zpěvníky, a tak jsme si i zabékali. Spát se šlo kolem čtvrtý.
"Druhý" den jsem vstával už v sedm. Jednak jsem šel zajet kadibudku, druhak se opíralo slunko do stanu a začínal být hic. Nikdo další nevstával, zalezl jsem tedy zpět, ale spát už se mi nechtělo. Nakonec jsme se probrali, sbalili a nepotřebné věci uložili k Hance do auta. Vyrážíme. Po necelém kilometru opět přenášíme lodě a asi po 300m vjíždíme do nové Metuje. Tady na nás čekal klasický olej. Poslední odbočka do starého koryta. Nové je na suchu díky stavbě elektrárny. Pár desítek metrů za odbočkou na nás čeká první stavidlo a první udělávka. Potkalo to Víťulu s Evičkou, zajeli moc blízko ke stavidlu, naštěstí jim se nic nestalo, jen s lodí byl problém. Zapříčila se a pět chlapů mělo co dělat, aby ji osvobodili z proudu. Po chvíli zápolení se povedlo loĎ uvolnit. Po této epizodce jsem získal ještě větší respekt, v praxi bych zastavoval asi kilometr před překážkou. Koryto pěkně meandrovalo, bylo hlubší, vzhledem k tomu, že se nikdo neudělal, to zas nevadilo. Cestou nás čekalo pár přenášení, přejezd kmenů, průjezd lukami, chráněni stínem z lemujících stromů. To už jsme se dokodrcali na konec výpravy do Josefova, kde myjeme lodě, vracíme je a převlékáme se na cestu domů.
Rozhodujeme se kam na doťuk. Vyrážime na vlak do Jaroměře, cestou vyhazuji rozbité sandály, Evussa jde bosa. Zastavujeme se na růžku na pár zdravotních iontových nápojů, nicméně první objednávka byla Malinovka. Kontroluji čas a velím k odchodu. Udýchaní ale přeci jen stíháme vlak do Hradce. Doťuk i kvůli Jírovi s Klárou, kteří jeli autem, je na Severu. Evussa vystupuje a jde domů, má noční a doma čeká babička s mrňaty. O zastávku dál vystupuje Káťa s Marťasem a zbytek se sveze ještě kousek a jdeme na základnu. Na zahrádce plni dojmu z víkendu hodnotíme akci jako velmi zdařilou hodnou následování. Já se v devět odděluji a jdu domů neb Evussa odchází na noční, což ji všichni "závidíme".
Závěrem: pohodová akce, takový ohříváček na zimu.

Složení posádek:
1. VickyCZ & EwickCZ
2. Marťas & Katy
3. Víťa & Evina
4. Sršeň & Evussa
5. Jura & Klára
6. Karel & Štěpa
7. Kosák & Leoš

Kola v přírodě - 14. květen 2011

Turistický kroužek měl na tuto akci pozvánku, po zhlédnutí plakátu, jsme se rozhodli, zúčastnit se v téměr kompletní sestavě, tj. rodiče plus mrňata (velký holky už mají svůj program). Bohužel Ondra je nastydlý, takže zůstává s mamkou doma. Rychlý telefon dědovi, proveden nábor, takže sestava je dána já, Heli, babi a děda. Na turisťák jsme se nehlásili, protože jsme chtěli jet s Ondrou, což by znamenalo pomalejší tempo, a když nakonec nejel, už nás doprovázeli prarodiče. Vhledem k tomu, že nás během akce nikdo z kroužku nepředjížděl, tak asi nejel nikdo.
V sobotu jsme cestou k babičce potkali u stánku Adámka, ale bez kola. Počkali jsme, až sejde babi s dědou a vyrazili přes Interspar, železňák k Zezulákům. Začátek zápisu ke startu byl v devět, my byli na místě s půlhodinovým předstihem. Helča maluje obrázek (pěkny jelen) a vybírá si za něj plyšáka, koníka. Platím startovné (dohromady závratných 40,- Kč) beru si mapku, ze které nejde nic přečíst, Helča dostane obrlahev na kolo a vyrážíme. Původně se měly jet dvě trasy 15, 30 km, změna plánů kratší trasa má 21km. Cesta začala nadějně kolem Střbrňáku směrem ke Svinarům, v lese odbočujeme doprava a začal první zádrhel, vysypaný štěrk na cestě. Kamínky zapříčinily drncání řidítek a též valivý odpor byl horší. Zastavujeme, napijem se a měníme pořadí. První jede Helča a zbytek se přizpůsobí. Cestou si hrajeme s převody, jednou sesedáme z kola (holt kopec) a přijíždíme k Výskytu. Zde je stanoviště s mašéry, pozorujeme "tahače", vyslechnem přednášku jaký je rozdíl mezi husky a malamutem. Ve výsledku je to jedno, pro Helču jsou to stejně vlkouni. S ostychem Helča nasedá na vozík tažený vlkouny a mizí v dáli, konečně se veze a nemusí šlapat. Po chvilce odpočinku vyrážíme k Mazurovým chalupám. Helča bere Míšu a jde na hřiště, my dospěláci usedáme na lavičku s pivem v ruce. V Hoděšovicích opět sesedáme z kola, nejsme jediní, za hospodou nasednem a po silnici dojíždíme ke Kolibě. Usedáme do restaurace a dáváme si oběd. Venku si Helča hodí balónem na koš, házela by dál, ale trefila se hned druhým pokusem. S dědou vyzkouší další atrakce až nasednem na kola a "frčíme" dál. To už jsme na zpáteční cestě a máme druhou krizovku, vadí nám všechno. Mám pomalý převod, rychlý převod, bolí ruce, je to moc do kopce. Na to pomáhá furt šlapat. Krize je zažehnána svažující se cestou, Heli opět komentuje vše kolem, čili je vyhráno. Míjíme retenční nádrže, máváme Zděný boudě a míříme k Zezulákům. Tady je pusto prázdno, což nám nevadí, protože stejně máme plánovanou zastávku U Splávku. Dáme pivko, Helča kofolu, hraje si na hřišti a všechny útrapy z cyklovýletu jsou zapomenuty.
Cesta domů už byla rutina, žádný strach z okolo jedoucích aut jako při minulé projíždce. Rozloučení s babičkou a dědou, vyzvednutí plyšáka a hurá k mamince a Ondřejovi. Kolem čtvrté hodiny odpolední jsme doma, probíhá chlubení s dárky a vyprávění zážitků na slzičky žádná vzpomínka. Heli sama pochopí nutnost mytí nohou... Vzhledem ke spánkovému deficitu (spánek mezi cca 3:00 - 4:30) volím polohu ležícího střelce a probouzím se na Simpsonovi.

Kola v přírodě - květen 2011