Vánoční trhy ve Vídni - 8.12.

Po čtvrtečním návratu z práce domů mi Evussa oznámila, že v sobotu jedeme od pošty, nového to zaměstnavatele, autobusem do Vídně. Termín maximálně vyhovuje neboť mrňata v pátek odjíždějí na Mikulášskou výpravu do Dědova a vrátí se až v neděli.
Ve čtvrtek jsme dobalili věci dětem, samotné přípravy na náš výlet jsem odložil až po pátečním odjezdu mrňat. Pátek byl docela hektický, protože ve 12:00 jsme byli s Helou objednáni na chirurgii kvůli zamýšlené otoplastice. Samotný odjezd do Dědova byl ve 13:50 z nádraží, kam přicházíme s minutovým zpožděním, Ondra má opět spoustu času. Po návratu domů zapínám notebook a chystám se připravit si mapu a získat další informace o Vídni. Během chilku však zvoní sousedka celá rozechvělá, že prý ji asi zamřel manžel. Volám okamžitě 155, na místě zjišťujeme smutnou skutečnost, a tak mohu jen vyjádřit upřímnou soustrast. Vzhledem k psychickému stavu sousedky jsem ji nemohl nechat samotnou. Odcházel jsem až když pohřební služba odvezla nebožtíka. Po zbytek pátku, už jen jdu koupit svačinu na cestu a vyměnit pár eur. Do mobilu stahuji offline mapu Vídně a jdeme na kutě.
V sobotu vstávám v 5:30, stejně jako do práce. Dobalit věci, nasednout do auta a vyrazit směr terminál, parkujeme u Lidlu. Kráčíme ke stanovišti odjezdu dálkových autobusů, kde na nás již čeká Rosťa, který doplňuje čtyřlístek výletníků. Pošta vypravila tři autobusy. Po počátečních zmatcích nastupuje Pošta 3 do prvého. Usedáme já s Evussou a za námi Rosťa s Evičkou a krátce po sedmé vyrážíme. V sobotu je jasno a mrazivo. V zápěti zjišťujeme, že autobusu nefunguje topení, takže do Vídně přijíždíme promrzlí. Cestou zastavujeme na dvě čůrací přestávky poprvé asi deset kilometrů před Brnem, podruhé v Mikulově. Kolem dvanácté vystupujeme na Bellariastrasse.
Obcházíme přírodovědné muzeum, trh na náměstí Marie Terezie si necháváme až na závěr a začínáme toulky Vídní. Nejprve vyrážíme na průzkum MuseumsQuartier, kde již vyndavám "mapu" a jdeme po Getreidemarkt. Na konci třídy omrkneme stánky na trhu mezi Linke a Rechte Wienzeile. Po mumraji přecházíme na Karlovo náměstí, kde krom všudepřítomné vůně punče, obejdeme kostel Svatého Karla Boromejského. Prohlédneme si celé náměstí a pokračujeme podchodem u metra, kde se orientujeme na mapě a vybíráme kudy dál. Cestou hledáme směnárnu pro Rosťu, protože měl sebou jen české koruny. Navštěvujeme obchodní centrum na Kärntner Ring, kde jsme též v hledání neúspěšní, ale aspoň je tu neplacené WC. Přecházíme ke státní opeře, mezi domy vyčnívá "nějaká" věž a je rozhodnuto, kam se budou ubírat naše kroky, jde se po Operngasse. Cestou zavítáme do infocentra. Celou dobu potkáváme skupinky lidí s tištěnou mapou, jen my nic. Evussa našla mapu. Jen bylo docela úsměvné, jak my Češi bloudíme s mapou Vídně v ruštině. Nu což, nám azbuka problém nedělá, my se ruštinu učili ještě na střední škole. Míjíme císařskou hrobku (Kaisergruft), a jdeme za cílem. Prodíráme se houfem návštěvníků a již se kocháme před dómem svatého Štěpána. Obcházíme a fotíme "ostošest". Pospícháme zpět k autobusu. Prosvištíme přes zámecký park Burggarten kolem motýlího domu (schmetterlinghaus) a pelášíme naposledy na náměstí Marie Terezie. Proplétáme se až na konec, neodoláváme a kupujeme si punč, každý jiný, ať můžeme okoštovat. Evussa Heise Liebe Punch, Evička OrangePunch a já AbsolutePunch. Cestou k nástupnímu místu popíjíme, klábosíme. Jen škoda, že času bylo tak málo, odjezd byl v 16:15.
Nastupujeme do autobusu, který již má spravené topení. Usínáme chvilku za Vídní, já se probouzím před Brnem a již neusnu. Do Hradce prijíždíme lehce po deváté. Jako třešinka na dortu působí, když auto nenastartuje, takže vyndavám baterku a odcházíme na blízký terminál na autobus. Rosťu tedy nakonec neodvezeme, sami máme problém se dostat na Slezské předměstí, šestka již kupodivu nejede, a tak berem za vděk jedenáctkou. Před desátou jsme doma.
Opět se potvrdilo, že nejlepší akce jsou neplánové. Vídeň se mi líbila, určitě bych se sem rád vrátil. Pravda v tuto dobu je nejvíce slyšet čeština, slovenština, maďarština, až pak něco málo německy a italsky.

Ostaš - baby vandr (9.-10.6.)

Nezávisle na sobě jsme se s Evussou rozhodli, že bychom mohli na víkend vyjet s mrňaty mimo město. Vybrali jsme Ostaš.
V sobotu v osm odjezd vlakem z hlavního nádraží, přestup ve Starkoči a za chvíli vystupujeme ve Žďáru nad Metují. Odtud se vydáváme zprvu po cyklostezce na Ostaš. Na začátku lesa odbočujeme k "vodovodu", kde si dáváme malou přestávku. Máme v plánu podívat se na Samaritánku. V mapě vybereme zdánlivě nejschůdnější cestu a vyrážíme. Nejlepší je poslední strmé stoupání ke studánce. Zde již na nás čeká modrá turistická značka vedoucí do kempu. Dáváme pivko a limo, Ondra se učí hrát ruské kuželky spolu s dvojicí lehce podroušených hráčů, Hela se šla zhoupnout na hřiště. Po chvilce mrňata se mnou staví stan zatímco Evussa připravuje oběd (guláš na liháči). Po krátké siestě se jdeme podívat na Kočičí hrádek, cestou slézáme do Sluje českých bratří. Po návratu sbíráme dřevo, abychom ke společnému ohništi nepřišli s prázdnou. Kolem něj opékají klobásy turisté z Polska a my se přidáváme. Stačil jsem dojíst špekáček a začalo poprchávat, nebylo nač čekat. Následoval překotný úklid a návštěva místní nekuřácké hospody za účelem hraní karbanu (prší, ohníček, záchod,...). Lehce po desáté zalézáme do stanu.
V neděli ráno, vstáváme krátce po sedmé, dáváme lehkou snídani a stoupáme na okruh po Ostaši. Cestou nás míjí jen tři skupinky. Klasická návštěva labyrintu, svezení v Čertovo autě,... Počasí se vyvedlo, oproti sobotě je vidět daleko. Při návratů do kempu potkáváme procesí lidí mířících opačným směrem. Děcka si odskočila na dětské hřiště a my začali s přípravou oběda, když tu začalo krápat. Fofrem dojíst, průběžně sbalit bágly a stan. Ještě se stavíme ve stánku koupit něco na památku. Pláštěnky necháváme složené, na cestu na vlak nás vyprovází cosi mezi mrholením a regulérním deštěm. Máme namířeno přes Lachov do Teplic nad Metují. V údolí Klučanky v tůni nám Evussa uloví čolka, po ukázce putuje zpět. Na kraji lesa před Lachovem již prší, oblékáme pláštěnky. Na nádraží zjišťujeme, že nejvhodnější vlak pojede až za cca dvě hoďky. Zajdeme do nedaleké restaurace, kde uspokojujeme své chuťové buňky a Hela, jako bonus, počítá příklady do školy. Déšť neustává, ba naopak. Nasedáme do vlaku. Ve Starkoči se již tísní dav pod střechou "nádraží". Rychlík na Prahu je naplněn, aspoň Hela s Ondrou si sedli, sice jen na půl hodiny, ale i to ocenili. Na hradeckém nádraží přestupujeme na dvojku a ubíráme se k domovu, kde probíhá následná deratizace, desinfekce a po chvíli i očista.
Víkendové trajdání splnilo svůj účel, vypadli jsme z města ven do přírody. Mrňata si užila skály. Dle GPSky jsme absolvovali každý den 13km.

Foto

Jetřichov - 18. - 19.2.

Na sobotu byla Evina předběžně domluvená s bývalou spolužačkou z Jetřichova, že za ní přijedeme na veselici, kterou i mimo jiné pořádal bratranec Karlos. Sobotní program byl docela nabitý, neboť jsem ráno vstával s mrňaty a jel s nimi do Tanvaldu, kam jeli na jarní prázdniny s turistickým kroužkem. Ráno budík v 5:30, obléct, dobalit svačinu a hurá na nádraží, kam nás mamka odvezla. Tam již na nás čekal zbytek: Míra, Štěpán, Kamila a Adámek. Cesta vlakem probíhala bezproblémově. Míra v Tanvaldu objednal taxi pro všechny, čímž odpadl pěší přesun s bágly a lyžemi. Díky tomu jsem mohl za půlhoďky jet zpět do HK. Při přestupu v Železném brodě jsem potkal vlak vezoucí fanoušky hradeckého fotbalu do Liberce (kde padli 1:3), kteří se bavili po svém (dýmovnice, světlice, koulování ostatních, pokřiky). Doma jsem byl po jedné hodině odpoledne, nyní se stačilo jen zušlechtit na motorkářský ples a kolem třetí vyrazit.
Po příjezdu do Jetřichova jsme zaparkovali u Magdaleny a Evina šla hledat, kde přesně Lenka bydlí, resp. vchod k ní do domu. Lepší bydlení snad není, hned vedle vchodu do sálu je branka k Lence na zahradu. Usedáme u ní doma, povídáme. Atmosféra je po celou dobu návštěvy pohodová, pořád je o čem mluvit. Poznáváme i Lenčiny dcery Andreu a Míšu, které též srandu nekazí. Po sedmé se převlíkáme, já to mám jednodušší beru si jen jinou košili, ale ty ženy,... Nakonec po osmé hodině vyrážime. Platíme symbolické vstupné 50,- a jdeme si sednout na sál. Zprvu se sál moc nenaplnil a na parket vyrazili pouze dva odvážlivci, ale postupem času po zahrání písniček od Divokýho Billa se lidi odvázali. Holky tu měly spoustu známých, a tak měly s kým i o kom pořad co debatovat. My s Jardou se starali o pitný režim všech u stolu, občas jsme zavítali do salónku pro něco z Božkova. Oblečení nakonec problém nebyl, postupem času by to bylo stejně jedno. Rybízek s Karlosem vymysleli různé soutěže (klasika pití piva na čas, vyšroubování a zpětně našroubování svíček do motoru, slalom s pneumatikou) s drobnými cenami, čímž akce získala na zajímavosti. Vydařená zábavka končila kolem třetí. Ještě jsme čekali ve výčepu při čekání na plasťáka a pokecal jsem s basákem a zpěvákem od kapely. Pohodový lidí, jen byl vidět rozdílný přístup mladýho (basák) a zkušenýho (zpěvák). Pravdu měli svým způsobem oba, když basák tvrdil, že si chce zahrát, co se mu líbí a ne za každou cenu, co chce obecenstvo cituji: " takový sračky jako Mandrage", naproti tomu zpěvák tvrdil, že je potřeba hrát i pro lidi. Osobně si myslím, že ideál je zahrát co se mi líbí, co chci a zároveň přijde i dost lidí, kterým se to bude líbit. Je tam úzká linie, někdy se holt musí zahrát, co se mi nelíbí na 100%, avšak nestát se prostitutem. No nic plasťák byl natočen a šli jsme dom.
V neděli dopoledne jsem šel na ranní procházku, nicméně nikdo nebyl vzhůru, tak jsem pokračoval v říši Orfeově. Po poledni jsme se všichni shledali v kuchyni. Nastalo pomalé loučení a po třetí hodině vyrazili na cestu k domovu. Byla to opravdu vydařená zábavka, s vystoupením kapely Kat Band ze Stárkova, měla docela dobrý rozptyl od Katapultu až po Megadeth.