Na tuto sobotu byl naplánován výlet od TOM Plamínek do Deštného v Orlických horách na zaučení dětí jízdy na běžkách.
Ráno byl sraz u Alessandrie již v osm. Na zastávce jsme již byli o deset minut dříve. Postupně přišli zbývající děti s rodiči. Míra zamluvil místo v autobusech, které nakonec přijely dva. Já s mrňaty jsme cestovali ve druhém, v prvém Mirek, Kamila, Michala a Adam. Veselý kousek předvedl řidič prvého autobusu, který nechal jednoho cestujícího v odpočinkovém prostoru (=místo pro odpočinek, dole vedle kufru).
Po příjezdu do Deštného se přezouváme, vyndaváme lyže a mažeme je. Při voskování mi Mirek nabídl tykání s čímž jsem pochopitelně souhlasil. Po přípravě lyží jsme se vydali na stráň nad "liďák" a doufáme, že zde budou upravené rovinaté úseky, vhodné pro učení. Nasazujeme běžky a snažíme se popojet kousek dál. Už nyní je vidět, že sic Kamila byla poprvé na běžkách, ale třetím rokem jezdí na sjezdovkách. Adam jako kluk šikula. Hela se musí rozpomenout, jak to loni fungovalo s těma prkýnkama na nohou. Míše to relativně jde, jen občas zničehonic vyjíždí ze stopy. Ondra stojí na běžkách poprvé a je to na něm znát, pere se statečně, ale je to těžké, chvilkami se projevuje jeho povaha "kliďase". Nakonec nacházíme vhodný úsek pro učení. Projeté stopy s malým stoupáním, tak akorát pro lehké sjíždění kopečku.
Je čas na svačinu, Mirek se jede projet kousek dál, aby zjistil, zda-li nebude i lepší místo. Po jeho návratu beru Ondru a bez hůlek se snažíme naučit klouzat se na lyžích. Zpravidla se zakloní a padá nazad, nicméně neztrácí entuziasmus a pokračuje dál. Hela i ostatní děti si výuku užívají. Kolem oběda projede skútr, čímž vzniká další prostor pro ostatní běžkaře. Mirek mě a Helu vybízí k soutěži, kdo objede kolečko rychleji. Vyrážíme oba opačným směrem, nakonec je to "spravedlivá" remíza. Míra si bere na menší projížďku Kamču a Adama, já zůstávám s Michalou, Helou a Ondrou. Postupně chce Ondra jezdit sám, tak nechávám zmíněné tři jezdit spolu a sám udělám pár fotek. Čas pokročil, a tak jedeme zpět. Přejezd hoblu u cesty pětice malých školáků pokřtila svým pozadím. Sundaváme běžky a jdeme na parkoviště k autobusu. Cestou Helenku "strašně" bolí nožičky. U autobusu ponecháváme běžky, přezouváme se a míříme ke svahu na pytlování. Hela je znavená, raději počká dole. Já vyndávám dva naše modré pytle, ještě má sebou Adámek a Míra. Naše pytle nejsou příliš vhodné, moc nejedou. Po chvíli si raději ještě všichni odskočíme a naposledy jdeme k autobusům, nastupujeme a čekáme na odjezd.
Cesta do Hradce trvale déle neb dost nasněžilo a ručička na tachometru jen chvilkami překročila hranici 60 km/h. První usíná Hela, Ondra neustále sleduje okolí z okna. Po půlhodině cítím, jak víčka padají... Probírám se u Ferony, snažím se vzbudit Ondru, ale je to boj, Hela hrdě hlásí, že už je dávno vzhůru. To už jsme u Áčka a vystupujeme. Míra nám vyndal batohy a lyže. Docela dost sněží, takže na nic nečekáme, poděkujeme, rozloučíme se a mizíme domů.
Výlet se vydařil, měl jsem obavy, jak si Ondra povede. Myslím, že obavy byly liché. Lyžování jej bavilo, za jeden den udělal pokroky, příště máme na co navázat. Hela byla taktéž spokojená. Já byl na běžkách poprvé po 24 letech, docela jsem ocenil, že jsem byl s Ondrou. Na nějaké xx kilometrové vyjížďky by to z mé strany nebylo zatím vhodné. Při pobytu s celou partou 5 dětí a dvou dospělých jsem nadobyl dojmu, že jsme si sobotu náramně užili. Doufejme, že bude další pokračování...
Foto
