Kola v přírodě - 14. květen 2011

Turistický kroužek měl na tuto akci pozvánku, po zhlédnutí plakátu, jsme se rozhodli, zúčastnit se v téměr kompletní sestavě, tj. rodiče plus mrňata (velký holky už mají svůj program). Bohužel Ondra je nastydlý, takže zůstává s mamkou doma. Rychlý telefon dědovi, proveden nábor, takže sestava je dána já, Heli, babi a děda. Na turisťák jsme se nehlásili, protože jsme chtěli jet s Ondrou, což by znamenalo pomalejší tempo, a když nakonec nejel, už nás doprovázeli prarodiče. Vhledem k tomu, že nás během akce nikdo z kroužku nepředjížděl, tak asi nejel nikdo.
V sobotu jsme cestou k babičce potkali u stánku Adámka, ale bez kola. Počkali jsme, až sejde babi s dědou a vyrazili přes Interspar, železňák k Zezulákům. Začátek zápisu ke startu byl v devět, my byli na místě s půlhodinovým předstihem. Helča maluje obrázek (pěkny jelen) a vybírá si za něj plyšáka, koníka. Platím startovné (dohromady závratných 40,- Kč) beru si mapku, ze které nejde nic přečíst, Helča dostane obrlahev na kolo a vyrážíme. Původně se měly jet dvě trasy 15, 30 km, změna plánů kratší trasa má 21km. Cesta začala nadějně kolem Střbrňáku směrem ke Svinarům, v lese odbočujeme doprava a začal první zádrhel, vysypaný štěrk na cestě. Kamínky zapříčinily drncání řidítek a též valivý odpor byl horší. Zastavujeme, napijem se a měníme pořadí. První jede Helča a zbytek se přizpůsobí. Cestou si hrajeme s převody, jednou sesedáme z kola (holt kopec) a přijíždíme k Výskytu. Zde je stanoviště s mašéry, pozorujeme "tahače", vyslechnem přednášku jaký je rozdíl mezi husky a malamutem. Ve výsledku je to jedno, pro Helču jsou to stejně vlkouni. S ostychem Helča nasedá na vozík tažený vlkouny a mizí v dáli, konečně se veze a nemusí šlapat. Po chvilce odpočinku vyrážíme k Mazurovým chalupám. Helča bere Míšu a jde na hřiště, my dospěláci usedáme na lavičku s pivem v ruce. V Hoděšovicích opět sesedáme z kola, nejsme jediní, za hospodou nasednem a po silnici dojíždíme ke Kolibě. Usedáme do restaurace a dáváme si oběd. Venku si Helča hodí balónem na koš, házela by dál, ale trefila se hned druhým pokusem. S dědou vyzkouší další atrakce až nasednem na kola a "frčíme" dál. To už jsme na zpáteční cestě a máme druhou krizovku, vadí nám všechno. Mám pomalý převod, rychlý převod, bolí ruce, je to moc do kopce. Na to pomáhá furt šlapat. Krize je zažehnána svažující se cestou, Heli opět komentuje vše kolem, čili je vyhráno. Míjíme retenční nádrže, máváme Zděný boudě a míříme k Zezulákům. Tady je pusto prázdno, což nám nevadí, protože stejně máme plánovanou zastávku U Splávku. Dáme pivko, Helča kofolu, hraje si na hřišti a všechny útrapy z cyklovýletu jsou zapomenuty.
Cesta domů už byla rutina, žádný strach z okolo jedoucích aut jako při minulé projíždce. Rozloučení s babičkou a dědou, vyzvednutí plyšáka a hurá k mamince a Ondřejovi. Kolem čtvrté hodiny odpolední jsme doma, probíhá chlubení s dárky a vyprávění zážitků na slzičky žádná vzpomínka. Heli sama pochopí nutnost mytí nohou... Vzhledem ke spánkovému deficitu (spánek mezi cca 3:00 - 4:30) volím polohu ležícího střelce a probouzím se na Simpsonovi.

Kola v přírodě - květen 2011