Tak jsme vyrazili celá naše rodinka Kií do Potštejna na pouť. Cestou tam řídila Evina, páč jsem byl lehce indisponován (naražený bok ze včerejšího fotbalu) a taky večer jsem měl jet na fotbal autem, takže výlet byl tak i tak bez piva. Dobrá hláška padla za HK: a víš, kudy se na tu pouť dostanem? Evinína odpověď zněla, že si vzpomene, až tu odbočku uvidí. Výsledkem byla jízda směr Ostrava. Když jsme přijeli k do vesnice XY, kde je odbočka na Litice, spatřil jsem u cesty mapu a nechal obrátit auto. On totiž hrad Litice je přes kopec k Potštejnu a jet dál by znamenalo zajíďku až ...Mapa nelhala. Následovalo klasické, že já jsem nedala na svůj instinkt, a vraceli se do Vamberka, kde bylo nejschůdnější odbočit do místa určení. Již nám volal Petr z MŠ, kde jsme, že je na parkovišti relativně prázdno. Silnice k němu byla lemována zaparkovanými vozidly a de facto se stala jednosměrkou. Nakonec bylo rozhodnuto ponechat čtyřkolého miláčka v relativně poklidné (hlavně široké) slepé ulici.
Na začátku pouťového areálu jsme se shledali se Simonou, Petrem a kluky Tomáškem a Honzíkem. Zahájili jsme první, průzkumnou, etapu. Tj. kde co a za kolik je. Klasicky to skončilo u kolotočů. KačEvičky průběžně končili u mamky pro peníze a v nenávratnu. Dokonce i Ondřej byl v klidu neb vyfasoval cucací dudlík. Bylo hezké pozorovat mrňata, jak se jejich povahy projevují i na výběru kolotočů. Když jsme je oba posadili na mašinku (jezdící pořád dokola po minioválku), tak se Onřej nudil k uzoufání, ale Heli byla v sedmém nebi. Naopak na houpačce, lodičce, Heli bulela při sebemenším větším rozhoupání, ale Onřej by byl spokojený, kdyby se mohl točit kole dokola.
Druhá fáze se skládala z pochodu na Vochtánku, což je kemp/tábořiště asi 500m vzdálený od posledního stánku. Dalo se předpokládat, že KačEvičky s námi jít nebudou chtít, ale nemají si tolik utrácet děngy a hlavně jsme vyrazili na hamání, které má přeci jen na pouti vysokohorskou přirážku. No stejně po příchodu do kempu a nutném zasobování jejich peněženek (jenom 200,-Kč ???) se otočili na podpatku a ... My jsme si dali klasicky klobásku a netradičně šopák, Evina pivo(a) a já bublinky vody. Po cca 90 minutovém Onřeji nechoď tam, necháš toho, nezlob, Tomášku někoho tím klacíkem uhodíš, jsme následovali kroky holek, načeš se vzápětí objevili nám v ústrety. Na pouti jsme se rozloučili s Petrem, Simonou a kluky, vyfasovali ještě něco na památku. Naposledy si zaskotačili, včetně mamky na kolotočích, lavici a vyrazili k autíčku a fofrem na nádraží, protože Káťa odjížděla na intr. A bylo to jen taktak, příjezd na nádr 17:58, odjezd vlaku 18:05, naštěstí vše se stihlo, uffuff (příště lepší plánovat).
Pod čarou:
Helenka se hóóóhně rozbrečela na kolotoči, když si vybrala slona. Vše bylo v pohodě, ale jakmile se kolotoč dal do pohybu, začla Heli bulet. Na příčinu jsme přišli, až když jsme Helenku sundávali, a to, že slon nedržel úplně pevně, trochu se vyklal, ovšem to se vysvětlit nedalo. Příště jel Ondřej sám a Helenka raději zvolila vláček. Z jejího hysterického pláče mi ještě teď běhá mráz po zádech.
Žádné komentáře:
Okomentovat