Návštěva Jardy

Výlet do Plzně 8.5.

Tak jsme vyrazili na očekávanou pouť do Plzně za bráchou do nemocnice. Naši výpravu tvořili má maličkost, Evi, Evička a Helenka. Káťa zůstala doma marodit a Ondřeje si vzala tchýně.
Ani budík mne ráno neprobudil, takže místo kolem osmý jsme odjížděli skoro ve čtvrt na deset. Naštěstí byla zakoupena dálniční známka, tedy kromě asi 20km, celá cesta ubíhala po dálnici. Jelo se v poho skoro žádný pprovoz i jižní spojka a Barandovák nečinili žádný problém. V Plzni jsem holky vysadil u Hypernovi na sev. předměstí a pokračoval do nemocnice do Lochotína za bráchou. U něj jsem byl o půl dvanácté. Chvilku jsme pokecali, vyzjistil, jak to má s placením a co potřebuje. Potom jsem nabral zbytek rodiny a ubýrali jsme se směr Hadačka.
Kontakt s Pavlou Axamitovou proběhl bez problému, proběhla předávka klíčů a hurá do jardova bytu do Kralovic. Po chvilce hledání toho správného vchodu jsme s Helenkou vyťapali schody pobrali věci a zase do auta a zpět na Hadačku. Tady jsme navštívili strejdu s tetou a šli popřát babi k svátku. Žádný velký zdržování, vrátit klíče od bytu Pavle v rychlosti pokecat, poděkovat. Nakonec jsme, ale opravdu fofrem, se stavěli na fotbale, páč dorostencí hráli mistrovký utkání, takže hospa byla zavřená a všichni byli opřeni a klandr u hřiště.
Zašli jsme všichni za Jardou. Těžko říct, jak byly návštěvní hodiny, všední den 15:00-17:00, sobota(neděle) 12:00-16:00. Přijeli jsme ve čtyři a byli u něj do pěti. Zatím Jarda pobyt v nemocnici snáší statečně, každý den za ním někdo přijde, buď z Hadačky nebo Dobravky(Bukovce). Uvidíme, jak to bude pokračovat dál. Zatím nemá žádnou sádru, čeká se, až mu otoky "splasknou". Jak si Evina všimla, tak po příchodu sestry, v pět kdy jsme raději vycouvali (konec návštěvních hodin?), Jarda chudák sledoval co mu ta sestra ještě bude dělat, co že mu to ještě přinesla... (ani se nedivím).
Cestou zpět jsme se zastavili ve velkým Tescu pro večeři, vyměnili jsme se s Evinou v řízení a vyrazili domů. Cesta byla v poho, co se týče provozu, ale od Prahy do HK pršelo a chvílemi dóóóst silně a při tý příležitosti jsme zjistili, že levý stěrač při vyšších rychlostech utíká za "roh", tajže bylo potřeba zpomalit, aby nám nestíral i okénko u řidiče.

Pod čarou:
Nechal jsem se vysadit u Kozlovny, páč jsem měl s Víťou domluvený nějaký věci, do HK jsme přijeli kolem půl deváté. Nakonec z toho sešlo, ale nabídl nám, zdali bychom s nimi nejeli první týden v červenci na Dalešickou přehradu. Uvidíme.